Česká kuchyně není mi moc blízká, což asi dává smysl. Tradičně jde většinou z velké části o maso, tuk nebo hromadu cukru. Jsou zde samozřejmě výjimky; třeba opravdu tradiční frgál u nás na Valašsku je pecka. Dobrý bramborák pečený v troubě a nebo škubánky s mákem. Pokud mám ale vařit, vždy se najde něco jiného. Jenže pak se ocitnete v zahraničí a začnou tam po vás chtít uvařit něco českého. Nejhorší je, že víte, že ani vaše spolubydlící nemají rády tučná a nezdravá jídla a tak pravý bramborák, jak ho známe, by je asi neoslnil. Chtěla jsem, aby chutnalo, a tak jsem se nakonec rozhodla pro tradiční kynuté knedlíky.
Háček nastal v tom, že ve Švédsku můžete koupit asi milion druhů mouky, rozhodně jsem ale nevěděla, kterou přirovnat polohrubé. Rozdělení mouky totiž vypadá následovně: mouka na tenhle chléb a takový a makový, mouka ne šneky a speciální směs na pizzu a směs na ten a onen dezert. Takže jsem to riskla, pojala to po svém a knedlíky dostaly oříškovou barvu i chuť. A tohle je fotopříběh o tom, jak mě i spolubydlící na moment dostala česká kuchyně.
- vegan
