Švédsko I.

Právě si zútulňuju svůj pokoj v červeném domečku, ve kterém nebylo nic víc než jedna skříň a pár háčků na zdi. To si ovšem zaslouží vlastní příspěvek, takže zatím se s vámi podělím jen o můj výhled. Koukání se z okna od psacího stolu je teď v rámci prokrastinace asi moje nejoblíbenější činnost.

Vypozorovala jsem, že známé blogerky nějak tíhnou k severu. Předem tedy upozorňuji, že za výběrem destinace nebyla módní vlna, nýbrž dlouhotrvající touha navštívit Skandinávii.

Vlastně jsem si sama říkala, co mě na sever(a tím nemyslím je Skandinávii, ale třeba také Island nebo Aljašku) táhne. Bylo by daleko logičtější, kdybych tíhla k zemím, kde se na vás na trzích usmívá všechno to dostupné ovoce a zelenina a mně by se v hlavě jen rodily nápady, jak ho zpracovat.

Teď jsem tady. Ve Švédsku. V zemi kávy a skořicových šneků. Ve Falunu. Ve městě, kde se učíte být především sami se sebou. A nijak si nic odůvodňovat nemusím. Vím a cítím to. Nepotřebuji trhy, ale přesně tento pocit, který dokáže vytvořit čistota, jednoduchost, decentnost, upravenost, pohoda, klid, styl, vyrovnanost a všechny další krásy Švédska a Švédů. Zatím mi to zde dělá jen radost a všechno mě tady neuvěřitelně uklidňuje.

Pořád nechápu, jak to dělají - tolik prázdna, chladna, bílé a přesto tolik útulnosti v tom. O kouzlu lampiček v každém okně ani nemluvím. Teda mluvíme o tom se spoluerasmačkou pořád, protože zatím nejde jen tak projít kolem a neokomentovat, jak je to skvostné. V každém okně najdete něco svítícího, zeleného a bílého, aniž by to vypadalo nevkusně či přeplácaně. Nechávají rozsvíceno třeba i když opouští byt či dům. Snad proto, aby zvědavci jako já, mohli slídit kolem a koukat, co jim visí na zdi. Opravdu, vidíte jim tady až do trouby a nikoho to netrápí. Je fakt, že se rozhodně nemají za co stydět.

Šneka hned na letišti. Muselo být, ale stačilo :)

Krom toho miluju IKEU(kdo ne?) a jsem sobí děvče(vždycky, když si myslím, že neexistuje nic se sobem, co ještě nemám, tak mě ježíšek překvapí!), takže jsem prostě na správném místě.

A co tady vlastně chci? 

Budu tady pár měsíců studovat v rámci programu Erasmus+. Vždycky jsem věděla, že ho využiju. Nejzásadnější pro mě bylo vyřešit finance(přece jen kurz nám moc nepřeje), což se nakonec povedlo. Natolik jsem opakovala, že tu vyhladovím, až jsem od svých blízkých dostala hromadu jídla. Moje bagáž obsahovala luštěniny, vločky všeho druhu, ovesnou kaši, jáhly, pohanku, tyčinky Flapjack, koření, čaje, krekry, chia semínka a nevím co ještě. Nakonec to s tím jídlem ale nebude tak zlé, o tom vám taky napíšu a bude to jistě mnohem delší výplod.

Z kuchyňské výbavy jsem sbalila aspoň můj maličký french press, silikonovou formu na muffiny a tyčový mixer, čemuž nikdo nechtěl věřit, ale nevím, co bych si bez něj počala.

Hned první den se neobešel bez vaření a vybalení zásob kvalitní kávy.

Jelikož do mých 2x20 kg zavazadel se jídlo nechtělo vejít, hrubou silou jsem zbytek nacpala do příručního batohu, čímž jsem pobavila paní, která ho musela kontrolovat. Letěla jsem tedy s etiketou na čele, kde bylo psáno ,,Ta holka je blázen!". Teď je na čase seznámit s mojí vášní i Švédsko.