pondělí 8. února 2016

pozitivní veganismus

O skvělý čokoládový dort se dělím s masožravci a čtu spoustu nepřátelských slov, které si v internetových diskusích vyměňují nejen vegani s nevegany.

Vzpomínám na to, že mě jako vegetariánku nelákala představa patřit mezi veganskou komunitu. To pardon. Nejvíc mě asi odrazovalo to, že často ti, kteří otevřou oči, za pár minut chtějí změnit svět a udělat vegany ze všech.

Což o to, bylo by to krásné. 

Mě nikdy nezajímalo, jestli je člověk od přírody býložravec a už vůbec mě nebaví se o tom s někým dohadovat. Důležité je, že dnes mám tu možnost jíst si, co chci - volit rostlinnou stravu. Ráda ukazuju, jak je to snadné, chutné a ignoroju hejty masožravců, pokud není nutné bránit se - v takovém případě mám tisíce argumentů v rukávu. Uvědomuju si, že udělat změnu pro doposud takovou stravou nepoznamenané jedince, nemusí být(bohužel) tak jednoduché. (Vždyť jsem si taky musela najít cestu!)





A tak do nikoho nekopu.

K veganství jsme vichni sami dospěli. A dopracovali se k tomu lidé v mém okolí, od kterých bych to čekala nejméně. Kdybych jim cokoli před rokem vysvětlovala, bylo by to k ničemu. Nejvíce je inspirovalo to, že mě pozorovali, ptali se a ochutnávali.

Že to zní nevege?

Mě to taky netěší. Úzko je mi při pomyšlení na jakýkoli druh velkochovu. Při představě, že je kdejaký průmysl založen na těch bytostech. Že s nimi někdo dokáže zacházet, jako kdyby nebyly živé. Že jsou lidé, kteří si to všechno uvědomují, ví, co mají na talíři a vůbec je to netrápí. (??) Je kruté, co se děje v tropických deštných pralesích kvůli všudypřítomnému palmovému oleji. Děsí mě, v jakých podmínkách lidé pracují a pěstují plodiny, kterými se přecpáváme.

Štve mě dav nemocných kolem mě, kterým bych místo léků chtěla předepsat změnu jídelníčku a dopřála bych jim procházku na čerstvém vzduchu.

Mohla bych negativní vlny denně šířit po síti.

Nemyslím si ale, že by příliv vegansky smýšlejících nastal díky tomu, že je někdo přesvědčuje. Podle mě současný boom spočívá v dostupnosti informací, které je fajn připomenout, stačí ale jednou. Kouzlo je v tom, že se k nim dnes každý lehce dostane sám bez pocitu, že se ho nějaký zoufalec snaží dostat na svou víru. Za posledních pár let a především ve velkých městech se to přece vyvinulo velmi pozitivně. Tak raději výrobcům potravin a majitelům restaurací dejme najevo, že stojíme o veganskou nabídku, udělejme z toho běžnou věc a násobme tak pravděpodobnost, že se k rostlinné stravě dostane více lidí.
¨
A navíc. Občas se někdo pro myšlenku změnit stravu nadchne, aniž by o nové skladbě jídelníčku něco věděl. Tady by měl zkušenější vegan nabídnout pomocnou ruku. Místo toho vidím, že se směje nezkušenosti, uráží a dělá všechno pro to, aby veganské začátečníky od jeho záměru odradil. Takže se ptám, co je našim cílem? Opravdu tihle hrdí vegani touží po tom, aby všichni přešli na rostlinnou stravu a abychom žili spokojeně v míru? 

Jsem veganka a je to to nejmenší, co jsem mohla udělat pro všechny živé, pro planetu a pro mé zdraví. Mám radost z lidí, které zajímá, co jí. Kterým aspoň jednou v hlavě proběhla myšlenka, že se dá jíst bez krutosti. Radost mi udělá každá otázka, která komukoli pomůže v cestě k rostlinné stravě. Těší mě, že už je nás tolik!

Nevím jak vy, ale já vidím jen pozitivní vývoj. A věřím, že i bez nátlaku a zbytečně hlasitých výkřiků se jednou všichni budou vzájemně zvát na vegan dorty.


I.

4 komentáře:

  1. Idea veganství je hezká, o tom nebudu polemizovat, ale většinově neprosaditelná. Bohužel, ani já si však nemyslím, že je to pro člověka natolik dobré, mnoho lidí je až příliš pohodlných na to, aby si nastudovali, co jejich tělo potřebuje a problém je především s bílkovinami, jak se jim vezme maso, tak neví, co místo něj. Na mnoho serverech jsou veganské recepty založené na škrobovinách (př. těstoviny) a zelenině, bílkovinná složka ale naprosto chybí... často nad tím kroutím hlavou... Střízlivý pohled na věc má třeba tento článek, ten jasně zdůrazňuje, byť stručně i negativa: http://www.aktin.cz/clanek/3619-vegan-vegetarian-fruitarian-jak-se-zorientovat

    Já jsem pro živočišné bílkoviny s tím, že maso by bohatě stačilo 2x týdně, u dětí možno více, a z dobrého chovu. To si myslím, že by byl rozumný kompromis praktikovatelný na celou společnost.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný článek, mám pocit, že mi mluvíš z duše :-) Souhlasím s tím, že nemá smysl nikoho přesvědčovat, každý si musí najít svou vlastní cestu (já jsem zářný příklad :-D). Jen je trochu škoda, že v dnešní době jsou často vegani považováni za šílené fanatiky, kteří chtějí za každou cenu spasit svět a kteří všem svou „víru“ vnucují. Taky si myslím, že ačkoli je informací všude dost a jsou poměrně dostupné, leckdo je prostě líný si něco nastudovat a raději se drží věčně opakovaných „pravd“. A pochopitelně se k tomu přidává lenost a nechuť cokoli změnit... Věřím, že příklad je lepší než tisíc vysvětlování, takže nikomu nic nevnucuji, když se někdo zajímá, poradím či vysvětlím, a pokud se někdo s nadšením láduje masem, nu, je to jeho věc, a já jen tiše doufám, že i on třeba jednou „prozře“ :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Clanek je super a presne proto, co je v nem zmineno, jsem se nikdy nenazyvala "veganem", ale jen "vegansky se stravujici". Nechtela jsem byt zaskatulkovana mezi ty povysene "vegany", ktery se predhaneji v tom, kdo je vic vegan a kdyz nekdo neco nevi a chce se zeptat, tak ho zesmesni, misto aby podali pomocnou ruku. I proto jsem na FB vystoupila z nekolika veganskych skupin a vubec mi nechybi. Navic naprosto souhlasim a ztotoznuji se s dr. Colinem Cambellem (autor Cinske studie a propagator tzv. Plant-based stravy), ze veganske stravovani neznamena zdrave stravovani, protoze i veganska strava mnohdy byva zalozena na polotovarech, mnozstvi cukru, olejich atd. (viz http://style.hnonline.sk/gastro-134/mlieko-ani-ryby-nepotrebujeme-je-to-mytus-tvrdi-americky-expert-na-vyzivu-970617). Z Plant-based stravy jsem naprosto nadsena a verim tomu, ze tohle je ten spravy smer. Ale nikomu nevnucuju, kdyz k nam kdokoliv prijde na navstevu, davam ochutnavat (vzdy udelam vice moznosti na ochutnani) a zatim vsem velmi chutnalo a nepoznali, ze jidlo neobsahuje nic zivocisneho, cukr, olej atd. Ale musim take priznat, ze obcas me trapi pomysleni, ze nemohu udelat vic, ze nemohu tuto uzasnou stravu predstavit vetsi mase lidi, ze stale pro osvetu delam malo. Stejne jako se obcas stydim za to, co vsechno clovek svou sobeckosti, krutosti a nenasytnosti dokaze znicit.

    OdpovědětVymazat