autostopem po Evropě

Pro vás všechny, kteří jste sledovali předešlé cesty po Skandinávii, byl můj pozdrav ze stopovacího tripu dost možná překvapením. Já se nedivím. Sever, to byly kavárničky, dortíčky a galerie. Jenže! Teď už víte, že pod šatičkami se celou dobu skrývá hotový dobrodruh. Cestování autostopem je takové hobby samo o sobě. Jde o tu krásnou volnost, nenaplánovanost, poznávání lidí a míst, kde byste se jindy jinak třeba ani nedostali. Všechno se zdá možné a každodenní strasti směšné. Totiž.. našponujete palec, zvednete cedulku, zastavíte auto, řidič povídá, že sice jede jinam, ale tam je to stejně lepší, po cestě vám dá další tipy, podáte si ruce, s některými vyměníte i kontakt, a tak z vašeho původního plánu už platí jen to, že za 16 dní musíte být zpět doma. 

Stopování mi prostě chybělo. V plánu byl Copenhagen, Berlín nebo Barcelona, kamarád chtěl ovšem na jih a smutně koukal. Podobnou trasu jsem už jela, a tak bylo třeba vyškrtnout pár měst, především v Rakousku, ačkoli vždy když tudy projíždím, chce se mi zůstat. Hned mi ale došlo, že aspoň můžeme navštívit pár známých. Nakonec z toho bylo Rakousko - Itálie - Francie. Konkrétně Linz - Miláno - Florencie - Řím - Antibes - Nice. Dost jsme ale viděli i z Cannes a Lyonu, kam se musím vrátit.

Autostop lze pojmout různě. Před 4 lety jsme třeba stejnou trasu pojali velmi nízkonákladově. 18 dní v Evrope za 2 500,-? Je to možné. Téměř 0,- za dopravu, spíte venku, taháte s sebou vařič a kupujete Clever výrobky v Bille. Tentokrát spočívala největší změna v tom, že nejenom že jsem na veganské stravě a nešetřila na jídle, ale spíš jsem se vyloženě rozmazlovala. Mám se ráda a v jídle už se prostě omezovat neumím. Taky jsme si zaplatili jednou za hostel a i nějaký ten camping proběhl. 

Docela můžete počítat s tím, že potkáte vstřícné lidi. Proto spousta stopařů míří na Balkán. My takové poklady minule potkali hlavně ve Francii - právník pracující pro OSN, který nám nakoupil hromadu jídla, matka od francouzské rodiny, která nás vzala domů a uvařila večeři nebo zlatý dědeček, který nám zastavil před Paříží, zavedl nás na metro a koupil lístky. Nesmím zapomenout na pána, který mi na německé benzínce zaplatil za sprchu, protože prý takhle taky kdysi cestoval..

Ptáte se, jestli i  tom dnešním zkaženm světě, plném sériových vrahů a uprchlků, zastavují? Zastavují. Převážně ti, kteří takhle za mlada sami cestovali, zvědavci a nebo naopak takoví, kteří by sami odvahu nikdy neměli a obdivují vás, popř. nechtějí, aby o vás pak četli v novinách jako o obětech agresivního řidiče.

Ale vy jste chtěli rady, tipy, triky, takže..

1. Stopujte ve dvojici, nejlépe smíšené. Samotní řidiči nám vždy řekli, že nám zastavili jen díky tomu, že vypadáme jako milý páreček, co si sbalil batůžky. Pravděpodobně je dost takových, kteří zastaví lehce i samotné slečně, nicméně to není nic, co bych vám chtěla doporučovat.
2. Pamatujte: všechno, co si sbalíte, ponesete na zádech.

3. Buďte čistí a upravení.

4. Nezapomeňte, že potřebujete psát cedulky. Nejlepší je vzít blok a fixy nebo gumovací tabuli.

5. Tvařte se jako turisté a v ruce držte autoatlas :))

6. V mapách je třeba se orientovat, přemýšlet, co je pro vás nejlepší, kde je lepší vystoupit, co je vhodné napsat na cedulku, kde zůstat, přespat. atp. 

7. Stopujte samozřejmě jen tam, kde má řidič čas a možnost zastavit. Na dálnici je samozřejmě zákaz a nejlepší jsou benzínky.

8. Přemýšlejte a počítejte. Potřebujete na záchod? Načepujte si tam vodu. (Voda v obchodě 1 euro, záchod půl eura) Chcete kávu? Spojte to se záchodem, s vodou a s wifi. (V Itálii se na benzínkách záchod neplatí a provedete tam ranní hygienu bez problému zdarma + voda k tomu)
9. Vždy u sebe mějte něco trvanlivého k jídlu. (Krekry, oříšky, sušené ovoce.) Na benzínkách je dráž, dále tam nemusí být něco, za co byste chtěli platit, a pokud si něco nezobnete dřív, v návalu hladu sníte cokoli a nebudete z toho mít radost.
10. Hlídejte si zásoby vody. Potřebujete ji nejen na pití, ale třeba i na vaření nebo hygienu.

A hlavně.. nejezděte autostopem v Itálii(!), pokud nemáte dost času. Ve srovnání s Rakouskem, Francií a ěmeckem je to katastrofa. Můžete někde stát i hodiny a lidé nemluví anglicky. Navíc je zde autostop zakázán i na dálničních benzínkách.  

Spaní venku

Nejenom, že jsme líní s sebou brát stan, ale je mi jasné, že bychom nikdy nevyhodnotili jako nezbytné trávit čas stavením přístřešku, když můžeme spát pod širým nebem. Proto nosíme nepromokavou plachtu, do které se v případě lehčího deště i zabalíme. Větší déšt jsme hold přečkali pod střechou benzínky. Však ono se řešení vždycky najde. Jen nezapomenout - cennosti do spacáku a krosnu na sebe přivázat.

Linz.

Poslední z rakouských velkých měst, kde jsem předtím nebyla. Teď nás tam vedlo i to, že tam mám milé kontakty. Linz je hrozně fajn. Architektura mě moc bavila. Najdete tam útulné kavárny, veganské možnosti a nejpopulárnější je pro elektroumění, což tam nepřehlédnete hlavně v noci. Na ne zrovna tradičně osvětlené budovy se nejlépe kouká od pobřeží Dunaje, kde večer sedí stovky lidí s pivkem v ruce a pohodou v duši.

Kamarádka nás navíc vzala na velmi eobvyklou ptačí výstavu. Nejlepší na ní ale byla budova, ve které se vše odehrávalo, rozhledna s výhledem na město a kolotoč aneb it´s time to fly like a bird!

Itálie je pověstná chutným jídlem, na(ne)štěstí pro mě se to dá říct i o dostupné rostlinné stravě. Vegan sortiment není všude samozřejmostí, ale když ho najdete, stojí za to a těžko se odolává. Obzvlášť pokud máte slabost pro sušená rajčata, lilek a olivy, což je samozřejmě můj případ. Mezi sušenkami na benzínce najdete i veganské a bez palmáče!

Víte, jak je to v Itálii s kávou? Nevím, zda je tohle pravidlo psané, všude ale dostanete espresso do jednoho eura. A je jedno, jestli jste na benzince, na vesnici a nebo ve Vatikánu. Musíte si ho ale objednat na baru, v případě, že se necháte obsloužit, může tomu být jinak. Na odpočívadlech u dálničních benzinek najdete tzv. Autogrill, kde bez příplatku(!) dostanete kávu se sojovým mlékem.

Miláno. ,,Fuj!", říkali všichni Italové. ,,Florence, to je jiná!" A víte co? Mně se tam líbilo. A překvapivě hodně. Itálie mi totiž nikdy blízká nebyla, a nečekala jsem už ani, že si tam něco opravdu oblíbím. Do Milána se ale vrátit chci. Bavila mě tam i ta nejobyčejnější ulice. Samozřejmě zde není nouze o různé design shopy a ateliéry, no a to mám přece ráda. Dokonce jsem si turisticky vyšla i na střechu katedrály, pivo vypila někde na ulici Brera, no je tam hezky. 

Btw. co nekoupíte tam, tak už nikde.

Florencie. Je krásná, ale to už jste asi slyšeli. Nevynechejte výhled z Piazzale Michelangelo a večer se projděte po nejslavnějším mostě Ponte Vecchio. Vše se tam točí kolem vína a prosciutta. Nejste vegan? Pak si tam dáte možná nejlepší panini v životě. I tak si ale můžete smlsnout na skvělé foccacii.  Italské pečivo jsem byla téměř dochucená ochutnávat samotnými pekaři. Ve Florenc je tak pobočka veganského bistra Universo Vegano(Via Pietrapiana, 47 Rosso (Piazza dei Ciompi)), o kterém se dočtete o něco níž - v Římě. 

I jeden tip na moc fajn kavárnu bych měla. Zajděte si do Ditta Artigianale na Via dei Neri, 32R.

Řím. To by mělo být téma. Je to přece Řím. Víc jak 2 a půl mega obyvatel. Mé srdce však zůstalo poměrně chladné. Paradoxně asi proto, že bylo moc horko.

Vatikán.

Navštívila jsem ty místa, která bych měla vidět. Vyfotila se u Colossea a tak. Pak už mě zajímala jen moje mapa, ve které jsem si zaznačila pár vegan a coffee podniků. Jediný coffee shop, navíc doporučovaný všude, kde se jen dogooglíte, byl ovšem zavřený. ,,Italové mají dovolenou, pochopte, slečno."

Universo Vegano naštěstí nezklamalo. Je to veganský ráj plný nejen italských klasik v rostlinné verzi, jako je plněná foccacia, lasagne nebo tiramisu.

Pokud toužíte pro skvělé sojové zmrzlině, hledejte Il Gelatone. Od Colossea je to jen malý kousek.

Na jihu Francie je to se stravou o poznání horší. Francouzům se tam těžce vysvětluje, že opravdu chcete něco bez živočišných složek. I bez sýra. Trošku se ušetřete a řekněte aspoň, že k tomu máte zdravotní důvody, i když ani pak nepochopí, kde berete odvahu po nich chtít něco takového.

Antibes. Místo, kde bychom asi nezavítali, kdyby nám tam francouzský kamarád neposkytl přístřeší. Nepoznala bych krásné provensálské místo a neochutnala nejlepší zmrzlinu v Gelateria Del Porto na adrese 4 Rue Aubernon.

Ať už to vezmete jakoukoli uličkou, určitě potkáte bohémských malířů a dveří do jejich maličkých ateliérů.

Nice. Nice nabízí mnohem víc, než místo k relaxu pro zbohatlou snobskou smetánku. Fakt. Vrátila jsem se tam po 4 letech a tak byl čas najít si tam to své. Nakonec se mi tam tak zalíbilo, že jsem vynechala druhou návštěvu Monaka. To jednou prostě stačilo.

Většina zde jede za azurovým mořem a čistou pláží. Ne že bych si tam taky neodpočinula, měla jsem ale ten svůj krásný seznam kaváren a galerií.

Au Gubernatis - v této restauraci si na lístečku zaškrtnete, na co máte chuť a oni vám z toho namíchají salát. K tomu vám přinesou obrovský džbán vody, který je na stole prostě samozřejmostí.

Opět jsem zamířila na místo, kde měli dovču, takže příště mi snad v Emily´s Cookies&Cakes otevřou. Nicméně Pinkoffee(2 Rue Halévy) mi zklamání z hlavy dostalo velmi rychle. Ne jídlem. Sice tam mají spoustu hezkých home-made dortíků, veganské ale rozhodně nejsou. Měli tam totiž filtrovanou kávu, to znamenalo po dvou týdnech velký hrnek dobré kávy! Žádné pidi midi espresso. A na to já slyším.

Máte otázky nebo vlastní zkušenost? Ráda si vše přečtu v komentářích.

Já jako bonus mám ještě jeden smutný příběh. To vpravo jsou tři hodiny jízdy s polským sušičem klobás na palubovce.