čtvrtek 9. července 2015

Švédsko VII. Jak jsme zaběhly Stockholm.

Kdyby mi před rokem někdo řekl, že poběžím 10 km závod s téměř pěti tisíci sportovkyň, asi by mě dost pobavil. Největší záchvat smíchu by pak dostali všichni učitelé tělocviku, kteří měli tu čest sledovat mé sportovní výkony, číst hromady omluvenek a poslouchat sešup výmluv. Měla jsem ráda pohyb, ale kolektivní míčové hry mi jako zábava prostě nezněly. Už na střední jsem si šla ráda rekreačně zaběhat, mé okolí ovšem této zálibě moc nerozumělo. Běh byl přece pro běžce. Během posledních pár let se tento přístup zásadně změnil. Běh je IN a běžecké boty jsou v módě! A i když to říkám skoro nerada, velkou zásluhu na tom má třeba i taková značka Nike. Nike kampaně a výzvy dostaly do pohybu spoustu mladých i starších.

No a Stockholm, ten jsem si zamilovala již při první návštěvě, a tak když jsme pak zaslechly o běhu v centru tohoto skvostného města, rozhodly jsme se další návštěvu naplánovat právě v době konání. O tom, jak vážně jsme to braly, vypovídá vytvoření našeho týmu ,,Running Broccolies". Teda vlastně ,,Running Brokolis" neb jsme se registrovaly asi ve 2 ráno a spolubydla to napsala německy. Prostě jsme jen chtěly zaběhnout večerní Stockholm. Užít si ho. A bylo to krušné, neboť jsem ze Stockholmu letěla rovnou do ČR, a tak musela jsem dokončit ve Falunu všechny ty závěrečné vyřizovačky a gruntovat a balit a nezvrtnout si při tom kotník. Když jsme pak ve 2 ráno seděly u zázvorového čaje, věděla jsem, že to není dobré. V 5 ráno jsem stále nespala a v 7 nám odjížděl vlak do Stockholmu. To už jsem tušila, že to bude hodně špatné. Naděje, že se dospíme na místě mě opustila u našeho couchsurfera - tam se nám totiž moc nelíbilo a v parku ne a ne usnout. Vzpomněla jsem si na jednu z nejzásadnější bodů tréninkového plánu - kvalitní spánek před závodem. Haha. Nám naštěstí o nic nešlo, jen jsme měly pocit, že ten náš snový zážitek je v ohrožení. Přesto když se nás na místě ptaly, jak rychle chceme závod zaběhnout, řekla kamarádka DO HODINY. To znamenalo, že nám byl na ruku připnut náramek modré barvy a řadily jsme se mezi ostatní modrající se holky.


Nike byl naštěstí připraven dostat do nálady i ty nejvíc unavené brokolice. Běh začínal v 21:00, celý den zde ale fungovalo ,,Nike městečko" s připraveným programem, kadeřnicemi, maséry, Elle, stánky s jídlem atp. K dispozici zde byla zeď, na kterou jste si mohli cokoli namalovat či napsat a sloužila především jako pozadí pro focení. Stejně jako jinde v areálu, i tady okamžitě přeskočil nějaký asistent, jestli nechcete vyfotit. Organizace prostě na 100% za jedna. No a nakonec velká stage, která zela prázdnotou až do ,,warming up", pro mě velmi zlomová půlhodinka. Nejsem žádná fanynka ani účastnitce Nike just do it výzvy, v tu chvíli jsem si tak ale připadala. Původně jsem se šla prostě rozcvičit s dalšími stovkami dam ve stejných tričkách, nakonec jsem si ale nebyla jistá, jestli nejsem spíš na obří párty. Dým, světla, míče ve vzduchu, taneční skupiny, zpěv.. kolem slečny s tetováním just do it, aneb žereme to tady všichni a pojďme si to užít. Nálada byla opravdu famózní.

Pro představu, jak vypadala atmosféra a warming up, přidávám videa z jiných Nike závodů.



Startovné v přepočtu dělalo asi 690,- a to je ve srovnání s českými poměry poměrně málo. Nejen, že průměrná švédská výplata je cca 85 000,-, ale v ceně bylo ono tričko, sportovní taška a veškerý servis včetně šatny. Po doběhnutí jsme dostaly řetízek od švédského designera, vodu, recovery drinky, šampaňské, slevu 20% na Nike produkty. email a památeční video s výsledkem.



Přes minimální trénink(běhala jsem po pauze březen-červen nepravidelně a pro radost), Přes absolutní nevyspalost. Přes staré rozpadající se víceúčelové boty.. Iveta doběhla. A výsledek vidíte níže. (Odměnou už mi jsou nové běžecké boty a je mi jasné, že s nimi by mé vystoupení nabíralo jiných kvalit!)

První kilometry byly krásné. Trať kolem vody, skrz mé oblíbené části města a západ slunce k tomu. Ještě jsem vnímala DJ´s, kteří byli umístěni někde ve vzduchu nad tratí a rozjížděli to při našem průletu. Registrovala jsem povzbuzovače, kteří běželi s námi a pokřikovali něco norsky, stejně jako obyvatele Stockholmu fandící kolem. Od km č. 7 to šlo z kopce. Potřebovala jsem vodu a bylo mi vedro. Ono totiž opravdu bylo o dost tepleji. než jsme byly zvyklé. Na cestě sice byla dvě stanoviště s vodou, než jsem je ale zpozorovala, voda živá byla fuč. Po očku jsem se občas ujistila, že se stále pohybujeme mezi modrými náramky, dokonce se občas mihnou i žluté a černé(tzn. lepší běžkyně), což mi dodávalo sílu.

Poslední kilometr bych asi nedoběhla, kdybych nevěděla, že je FINÁLNÍ. Vzhledem k mé slepotě jsem navíc pár metrů před cílem slavila, že jsem doběhla.. a po chvíli si uvědomila, že všichni stále běží a ten velký cíl je až o pár metrů dál. Přesto .. zaběhla jsem svých prvních 10 km ve Stockholmu. Zaběhla jsem je do hodiny a to nejsem žádný běžec. Byl to zážitek a už vím, že v září mě něco podobného čeká ve Vídni. S kým se potkám na startovní čáře?



Btw. pár dní po závodu nám přišlo video s naší fotkou, kterou díky čipu zachytili někde před cílem. Protože ta moje se mi opravdu, opravdu hodně nelíbí, sdílím s vámi video mé spoluběžkyně. Najdete ho zde,











Žádné komentáře:

Okomentovat